Stále více cizinců si v posledních měsících kupuje byty a vily v Česku. U mnoha našich lidí to vzbuzuje pohoršení, podezření, nenávist nebo závist. Taky mně to dvakrát nevoní. Ptám se, proč se musí mladý český pár na půl života zadlužit, aby si mohl pořídit byt, a cizinec přiletí z druhého konce světa na týden a koupí si tu pár bytů, aby výhodně investoval. Kupci bytů sice republiku nerozkradou, byt ani dům se přes hranici odvést nedá, taky jsou Češi, kteří kupují byty na Floridě, ale na střechu nad hlavou jsme přece jen poněkud citliví. Ve většině evropských zemí si stát určitou část bytového fondu chrání. Od revoluce nikdo nezrušil vyhlášku 136/1985 Sb. „o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví“. Jenom přestala být finančně naplňována. Stát podporoval výstavbu bytů družstevní formou s tím, že poskytl 1% úvěr na 30 let a určitou nenávratnou dotaci na krytí ceny bytu. Proč by vláda dnes neměla najít odvahu k podpoře nové výstavby bytů družstevní formou třeba jiným finančním modelem.
MIROSLAV VÁŇA
Předseda kontrolní komise ČSSD Pardubického kraje
