Dosud nadšený eurofederalista Bohuslav Sobotka vystřízlivěl. Pod tlakem okolností volí velmi tvrdý slovník na adresu Evropské komise, která jednotlivým zemím, včetně Česka, předepsala, kolik uprchlíků mají přijmout. Premiér Sobotka věří, že odmítavý postoj středoevropských států přiměje unii okamžitě řešit příčiny, nikoliv následky krize.
Evropské státy před nekontrolovaným přílivem uprchlíků zavírají hranice, některé staví ploty. Máme to brát tak, že končí Evropa, jak ji známe posledních osm let, co jsme v takzvaném Schengenu?
Doufám, že ne. Schengen pokládám za velkou vymoženost našeho vstupu do unie. Potřebujeme ale, aby všechny země pravidla Schengenu respektovaly. A pokud se dohodneme na změnách systému, tak aby to neznemožnilo volný pohyb osob uvnitř unie. Že jsou změny nezbytné, je zřejmé. Stejně jako to, že všechny země neplní své povinnosti.
Například?
Řecko už dva roky nerespektuje dohody z Dublinu o přijímání a vracení uprchlíků. Totéž se týká vnějších hranic Schengenu. Slovensko a Polsko mají své východní hranice zabezpečeny, ale řada jiných zemí to evidentně podcenila. Chápu, že je složité zabezpečit hranici na moři, ale Itálie a Řecko to jednoduše neudělaly, a to ani v okamžiku, kdy v bezprostředním okolí Evropské unie zuří několik občanských válek a zhroutilo se tam několik zemí. Takže Evropa na takovouto migrační vlnu nebyla připravena. Politika absolutně otevřených dveří vůči všem, kteří se sem rozhodnou přijít, se dělat nedá. Každý státní útvar, a to platí po staletí, musí být schopen definovat svoji hranici a být schopen v jejím rámci uplatňovat svůj právní režim.
Věříte Řecku, že hotspoty – tedy zařízení pro registraci uprchlíků – teď dokáže vybudovat, když to v posledních letech neudělalo?
Bez pomoci Evropy ne. Celou dobu voláme po tom, aby hotspoty nebyly záležitostí jen Itálie a Řecka, aby tam byli i lidé z ostatních zemí unie. Jsme připraveni je tam nabídnout, poslat tam peníze z našeho rozpočtu. Dnes na vnějších hranicích Schengenu prostě tato infrastruktura chybí, a proto ti, kteří utíkají, musí tábořit u nádraží v Maďarsku nebo Rakousku. Nedivím se pak občanům, že mají obavy, jestli tuto situaci Evropa vůbec zvládne.
Kolik času dáváte tomu, aby to zvládla?
Teď na to bude mít nějaký oddechový čas přes zimu, pak přijde nová vlna. Na cestě jsou stovky tisíc uprchlíků. Jedním z důvodů, proč odmítáme kvóty, je, že nechceme, aby to skončilo schválením tohoto klasického byrokratického řešení a pak se řeklo: už je to v pořádku. Musíme se vrátit ke kořenům, kde to začíná. A to bude bolet. Bude to chtít poslat peníze na vnější hranice unie, do Turecka, do Libanonu, do Jordánska, tam, kam je zatím Evropa nebyla ochotna poslat. Bude to vyžadovat dohodu s Ruskem ve věci Sýrie. Protože v situaci, kdy Rusko a Írán podporují Asadův režim, je iluzorní si myslet, že jej vojensky porazíme tím, že budeme školit a vyzbrojovat povstalce, kteří zatím nepatří k Islámskému státu, ale ta linie je tam velmi tenká. Zkrátka potřebujeme udělat řadu docela vážných politických rozhodnutí na vnějších hranicích, v bezprostředním okolí Evropy.
Očekáváte dohodu už příští středu na mimořádném summitu lídrů zemí unie?
Hlavně doufám, že se summit soustředí na to, co je podstatné, tedy na to, co se děje v okolí Evropy. Jediná šance na řešení je zastavit konflikty, umožnit tamním lidem, aby měli i jinou variantu než odcházet do Evropy. V uprchlických táborech je několik milionů lidí a Evropa není připravena na to, aby sem během několika měsíců všichni přišli.
Členové vaší vlády vystupují často s protichůdnými postoji. Například ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier ve středu oznámil, že je Česko připravené přijmout až patnáct tisíc uprchlíků, ministr vnitra Milan Chovanec na to řekl, že doufá, že si je Dienstbier ubytuje doma. To na koordinovaný postup české vlády nevypadá.
Vláda ale má zcela koordinovaný postoj: naším cílem je podpořit všechna rozumná opatření, která povedou ke skutečnému řešení příčin krize, nikoliv pouze následků. A ty příčiny jsou v okolí Evropy a v tom, že Schengen nemá dostatečnou infrastrukturu schopnou reagovat na migrační krizi. Buďme rádi, že se dohodla Ukrajina s Ruskem a došlo k příměří v Donbasu, protože mohly přijít dvě uprchlické vlny současně – jedna z Blízkého východu a druhá z Ukrajiny.
Zastavme se u výroku Jiřího Dienstbiera. Vy se jménem vlády snažíte vyhnout jakémukoliv přesnému počítání uprchlíků, které by Česko dobrovolně přijalo, on oznámil číslo „až 15 tisíc“. Jak to tedy je?
Jsme připraveni pomoct bez problémů několika tisícovkám uprchlíkům. Ale žádná čísla teď nedávají smysl. Evropská unie nejdřív požádala evropské státy, aby se postaraly o 60 tisíc lidí, my jsme řekli ano, přijmeme patnáct set lidí. Pak Evropská unie řekla, že krize nekončí, že přicházejí další uprchlíci – to jsme si všimli –, a navrhla, aby se unijní země postaraly o 120 tisíc lidí. Postaráme se o ně, na základě dobrovolného rozhodnutí vlády. Ale já se obávám, že za dva nebo tři měsíce přijde Evropská komise a řekne, že krize neskončila, protože v Turecku vidíme několik set tisíc lidí, kteří se chystají prorazit buď přes pozemní hranice, nebo přes moře do Řecka, a pak přijdou další čísla. Žádná čísla teď nejsou konečná. Spor je o to, že nechceme trvalý přerozdělovací mechanismus, který už nebude moct příště ani naše, ani žádná další vláda změnit. Tento systém odmítáme my i další země visegrádské čtyřky, ale taky Finové, baltské země, Rumuni.
Zdůrazňujete dobrovolné přijímání uprchlíků. Jak si je chcete vybírat? Jak chcete stanovit jejich počet? A hlavně – jak pak chcete zařídit, aby ti vybraní k nám chtěli?
Prostě řekneme: Máme takové a takové možnosti, jsme schopni přijmout tolik a tolik uprchlíků. Ale je jeden problém, na který nám zatím nebyl nikdo z Evropské komise schopen odpovědět: jak přinutíme ty, kteří utíkají proto, aby žili v Německu nebo ve Švédsku, změnit své rozhodnutí a být spokojeni s tím, že budou žít v Rumunsku, v Polsku nebo v České republice? Takové opatření tady není. Víte, že naše vláda řekla, že se postaráme o patnáct set lidí, kteří jsou teď v Řecku a Itálii. Ti lidé sem budou dovezeni, ale jak zajistíme, aby tu také zůstali, to nevím. Nemůžeme je držet v detenčních zařízeních. Dokončíme azylové řízení, pak budou ubytováni – předpokládám, že pro ně pronajmeme nějaké ubytovny nebo penziony –, ale pak jim nemůžeme zabránit v tom, aby se druhý den zvedli a odešli do Německa nebo Švédska a tam fungovali v rámci tamního černého trhu práce. Tohle je prostě velký otazník.
Pravicoví politici taky občas říkají, že v kvótách je skryta snaha západních států vybrat si mezi uprchlíky ty nejvzdělanější a nejkvalifikovanější a ty ostatní pak přesunout do východní Evropy. Nezaznívá to občas i v Bruselu?
Takovéhle spekulace, spíš nevážného charakteru, se samozřejmě objevují. Nicméně základ je v tom, jakým způsobem ty ostatní lidi Německo nebo Švédsko přesune, když už je má na svém území. Mohou je posadit do autobusu a pod policejní asistencí je dovézt do České republiky, ale my je tady nemůžeme držet pod dohledem policie. Byli bychom velmi rádi, kdyby v principu dobrovolnosti byl zahrnut i prvek, že ti lidé budou mít elementární ochotu se v té které zemi integrovat.
Hospodářská komora oznámila, že zhruba pět tisíc uprchlíků by mohlo být přínosem pro český průmysl.
Naší zemi chybí 104 tisíc pracovníků. Máme ale 450 tisíc lidí v evidenci úřadu práce. A u těchto lidí bychom měli primárně analyzovat, zda jsme prostřednictvím aktivní politiky zaměstnanosti schopni těch 104 tisíc míst obsadit našimi lidmi bez práce. Pokud takové řešení nenajdeme, pak je na místě otevření trhu práce pro zahraniční pracovníky. Chybí nám kvalifikovaní pracovníci zejména pro průmysl, technici ve velkém množství. Chystáme proto program, který zrychlí udělování pracovních povolení pro kvalifikované lidi zejména z východu Evropy, hlavně z Ukrajiny, protože dneska je velký problém proniknout přes ten zahlcený vízový systém.
To ale vůbec neřeší migrační vlnu ze Sýrie.
Ano, neřeší to, že je občanská válka v Sýrii. Tu jsme si nevybrali. Nicméně ta válka zuřila čtyři roky, aniž by to vzbudilo takovou pozornost, jakou to v Evropě vzbudit mělo.
Jak tedy řešit problém migrace Syřanů v jejich zemi?
K tomu je nutná nějaká forma dohody mezi Ruskem a Spojenými státy o řešení situace v Sýrii a za druhé oslabení nebo porážka Islámského státu.
Nálada v české společnosti ve vztahu k uprchlíkům je poměrně vyhrocená. Čemu to přisuzujete?
Nepodceňujme psychologickou přípravu Islámského státu, kdy mohli lidé na internetu každý druhý den sledovat, jak jeho bojovníci řežou hlavy zajatcům. To v lidech vyvolalo strach, pak jej podpořily teroristické útoky přímo v Evropě. Nemusím asi ani připomínat, co se odehrálo začátkem roku v Paříži. Pak přišla uprchlická krize – ze stejného regionu, ve kterém působí právě tento Islámský stát. Nemůžeme se nikomu divit, že má obavy. Zejména v situaci, kdy Evropa krizi evidentně nezvládla a kdy se tady směšují dva faktory, které dělají tu debatu ještě složitější – uprchlíci před válkou a ekonomičtí migranti.
To ale působí i na lidi v západní Evropě, ale taková panika jako v Česku tam není.
Tady hraje roli i to, že vidíme doslova v přímém přenosu důsledky nezdařené integrace v řadě zemí západní Evropy. Určitá předběžná opatrnost je namístě. V řadě zemí integrace lidí z takto odlišných kultur prostě nevyšla, byť se zdálo, že třeba v první generaci je všechno v pořádku, ale lidé z druhé nebo třetí generace se necítí jako součást společnosti, radikalizují se. A to pak může vést až k terorismu nebo k velkým nepokojům.
Nedávno jste prohlásil, že Evropa jednou zajde na svou přehnanou korektnost. Vypadá to, že jako někdejší eurofederalista jste pořádně vystřízlivěl.
Ona právě ta korektnost vyvolala v řadě lidí v uprchlických táborech mylný dojem, že Evropa má politiku zcela otevřených dveří. Pak je velmi snadné mezi těmi lidmi šířit – a řada převaděčů takové iluze vytváří –, jak snadný a krásný život v Evropě je, že okamžitě dostanete byt, okamžitě dostanete práci. Ti lidé pak tomuhle vábení podlehnou a pět tisíc eur za cestu do Evropy zaplatí.
Nezaskočilo vás, jak málo je Evropská unie v této krizi akceschopná?
Akceschopnost jí chybí, to je pravda. Sešli jsme se v létě, pak si Evropská komise vyhlásila měsíční prázdniny. Po nich se vrátila a zjistila, že migrační proud pokračuje v neztenčené míře. To není standardní situace. Ale Evropa má šanci to napravit: dohodnout se na nových pravidlech a během zimy začít migrační proud regulovat. Doufám, že i tato krize, postoj visegrádské čtyřky i debata, kterou jsme rozpoutali, poukážou na problémy, které se zametaly pod koberec. A taky doufám, že ukrojíme kus z té korektnosti tak, abychom se vrátili k normálnímu jazyku, kterému budou rozumět běžní občané.
Nedopadne to tak, že během zimní přestávky bude několik summitů, na jaře žádné hotspoty v Řecku a debata pojede nanovo?
Jak sleduji debatu v Německu, tak i vládní koalice a určitě i paní Merkelová si uvědomují, že bez změny pravidel se krize nevyřeší. Reálně se nespoléhají pouze na kvóty, ale přemýšlejí také o opatřeních na vnějších hranicích s tím, že by se mělo hodně pomoct Turecku, Libanonu, Jordánsku, které nesou obrovské náklady spojené s pobytem uprchlíků.
Že by tedy Evropa na přehnanou korektnost nakonec nezašla?
Kdybych nebyl optimista, tak nemohu dělat práci, kterou dělám. Tudíž věřím, že nezajde.
Zdroj: Hospodářské noviny
